Nejen auty živ je člověk a přistání největšího dopravního letadla dnešní doby na pražském mezinárodním letišti Václava Havla jsem si prostě nemohl nechat ujít.

Větší létací věc je reálně jen jedna – ruský (přesněji sovětský) nákladní Antonov An-225 Mriya z roku 1988, který má rozpětí 88,4 metrů (A380 má „jen“ 79,8 m). Antonov je i delší, tentokrát výrazně (84 metrů vs 73 metrů). Zato je ale jen 18,1 m vysoký, kdežto A380 má 24,1 metru. V nejnašlapanější verzi pojme tento Airbus až 855 cestujících a jeden kus stojí 404 miliony dolarů.

Někteří by možná namítli, že největším letadlem světa byl obří hydroplán Howarda Hughese H-4 Hercules z roku 1947. Čísla to sice potvrzují, měl délku pouhých 66,6 metrů, ale vysoký byl steně jako Airbus a rozpětí měl rekordních 97,5 metrů.
Potíž je v tom, že prototyp H-4 letěl jen jednou jedinkrát – uletěl zhruba jednu míli ve výšce kolem 20 metrů nad hladinou – a to je trochu problém, protože se vůbec nedostal z oblasti zvýšeného vztlaku, jakéhosi vzduchového polštáře, tvořícího se nad povrchem a pomáhajícího letadlu udržet se ve vzduchu. Hercules byl navíc téměř prázdný, takže je otázka, zda by vůbec byl schopen startu a nějakého smysluplného letu.
Zpět ale k A380. Je to opravdu zatraceně velká věc a jsem rád, že jsem u přistání mohl být. Korba Volkswagenu Amarok posloužila jako slušná pozorovatelna ke sledování měkkého dosednutí gargantuánského dvoupodlažního stroje na ruzyňský asfalt.

První návštěvu A380 v Praze jsem nestihl, což mě mrzí, protože stroj společnosti Lufthansa dělal v rámci první návštěvy slavnostní nízký průlet, točil se a teprve napodruhé dosedl. Druhé přistání A380 v Praze bylo neplánované, když letoun společnosti Emirates na trase Dubaj – Amsterodam nouzově přistál kvůli závažným zdravotním problémům jedné cestující. Tentokrát sice přiletěl na pravidelné lince Korean Airlines, ale pouze výjimečně – dále už budou létat menší stroje.

Kdy se A380 v Praze objeví znovu nevím – letiště má sice potřebnou certifikaci, ale žádná pravidelná linka ho nevyužívá.

hk