Atmosférický dvoulitr? To bude přece strašně žrát a nepojede to!

Dneska vám každý manažer jakékoli automobilky řekne, že už to bez turba a malého motoru nejde, když chcete mít nízkou spotřebu a splnit všechny emisní limity. Jenže nová Mazda 3 ukazuje, že to jde. A že to jde sakra dobře!

Ještě poměrně nedávno bych si nedokázal představit, že budu o dvoulitrovém atmosférickém čtyřválci v autě segmentu C hovořit jako o „velkoobjemovém víceválcovém“ agregátu, ale když vám dneska skoro každý ve stejném autě nabídne buď litrový tříválec nebo dvanáctistovku, působí na první pohlad Mazda 3 jako někdo, kdo přišel na novoroční oslavu převlečený za čerta a Mikuláše.
Byl by ale omyl se domnívat, že Mazda zaspala dobu. Dvoulitrový čtyřválec s atmosférickým sáním používá doslova revoluční kompresní poměr 14:1, který je u zážehového motoru nevídaný. Mazda dosáhla tak vysokého čísla optimalizací tvaru výfukového systému redukujícího zpětný tlak plynů a velmi pokročilého systému zapalování a přímého vstřikování. Nechci vás ale zatěžovat detaily, ty si někde vygooglete. Důležité je totiž to, jak Mazda 3 jezdí.

A jezdí naprosto skvěle. Sice si člověk musí trochu zvykat na ergonomii, ale brzy té jednoduchosti přijde na chuť. Skutečnost, že jsem si nemohl pořádně nastavit sedačku, byl spíše problém mojí postavy než Mazdy. Chtělo by to ale kolečko na nastavování opěradla a ne páčku, která nabízí jednu polohu moc kolmo a druhou už moc položenou. Aspoň tedy na můj vkus. Když ale vidím, jak se každý řidič v autě válí jak po frontální lobotomii, těžko bude mít někdo problém. Každý si to opěradlo stejně hned položí jak dement a podle toho také mizerně řídí. Ale to by bylo na jiný článek…

Na rovinu si ale řekněme, že Mazda 3 není žádný sporťák. Je to prostě normální auto, které jenom výborně jezdí. Takovým tím způsobem, který nadšeného řidiče uspokojuje podobně, jako to uměly staré bavoráky, třeba řada 3 E46 nebo první jedničkový bavorák před faceliftem. Vůbec, na svojí starou 120i jsem v souvislosti s Mazdou 3 vzpomínal docela často, až tak podobné tohle auto svým projevem je. Říkám si, jak by asi Mazda jezdila, kdyby to byla také zadokolka…

Řízení Mazdy je dobře vyvážené, při takové té bezpečné dynamické jízdě poskytuje docela slušnou zpětnou vazbu a auto se chová dlouho velmi neutrálně. Své dělá i rozumně nastavený podvozek, který je dobrým kompromisem mezi ovladatelností a pohodlím. Věci pomáhají také malá kola s pneumatikami s vysokým profilem. Obávám se, že na nějakých devatenáctkách by šel komfort a kultivovanost na našich silnicích do kopru. Větší Mazda 6 sice na 19″ jezdila docela obstojně, ale menší trojka by už mohla docela trpět na takové ty malé nepříjemné otřesy a vibrace.
Dvoulitrová motorizace mě potěšila uspokojivým průběhem výkonu a točivého momentu, lineárním nástupem síly a pohotovou reakcí, které se nemohou přeplňované pidimotory rovnat. I kultivovanost je při vyšším tempu na dálnici slušná, protože motor nehlučí ve vysokých otáčkách. Jasně, pokud chcete jet rychle, musíte motor v otáčkách držet, ale o to větší je to pak zábava, protože i tenhle „uškrcený“ dvoulitr s výkonem 122 koní táhne lineárně až za 6000 otáček za minutu a příjemně při tom vrčí.
Pokud vás řízení zajímá víc než jen jako nutnost přepravy z A do B, měli byste se o Mazdu 3 s tímto motorem vážně zajímat. Na takové to denní ježdění, aspoň podle mě, slabší verze dvoulitru bohatě stačí. A sám jsem byl překvapen spotřebou paliva. Obvykle je mi hodnota na palubním počítači u konečníku, ale tohle auto mi teď ukazuje 5,9 l/100 km a to jsem se rozhodně neloudal. Ještě někdo potřebujete diesel?
A také mě v souvislosti s touto Mazdou 3 napadá jedna věc. Až bude někdo za pět let hledat v bazaru nějakou tu „oktávii na denní ježdění za kilo pade“, co ho bude víc lákat? Utahaný malinký přeplňovaný motůrek, nebo poctivá a konstrukčně jednoduchá atmosféra, na které se nemá co „vysypat“? Názor si udělejte sami, ale já si odvážím tvrdit, že tohle auto čeká velmi nadějná budoucnost.