O dovádění s Peugeotem RCZ-R na mosteckém okruhu už tu psal Dalibor, teď je řada na mě a na další francouzské automobilce.

Pokud jsme se na akci s Peugeotem divili, že má automobilka dost odvahy, aby nás nechala prohánět jejich nejostřejší model po otevřené trati, u Renaultu byla odvaha dvojnásobná. Flotila Renaultů Clio a Mégane od divize RenaultSport byla totiž vypuštěna na trať v tak krátkých intervalech, že se to prakticky vyrovnalo letmému startu.

A když na okruh v ostrých hatchbacích vypustíte bandu motoristických pisálků, můžete jim třikrát říkat, že když je někdo rychlejší, musí ho pustit před sebe, ale nakonec se to stejně zvrhne v závodění. Potíž je samozřejmě v tom, že zatímco někteří novináři mají se závoděním větší či menší zkušenosti, jiní nemají prakticky žádné. Jet za člověkem, který vás v zatáčkách zdržuje, protože netuší, kudy vede závodní stopa a na rovince ho nepředjedete, protože máte naprosto stejný výkon je pořádně frustrující. A pokoušet se vybrzdit člověka, o kterém netušíte, jestli vůbec kouká do zrcátek…
Shrnuto a podtrženo, k mému velkému překvapení nedošlo k jediné ráně a Renault má na kontě zatím nejlepší novinářskou akci tohoto roku. Co ale auta samotná?

Clio

Jako první jsem osedlal Clio RS, se kterým jsem dosud neměl tu čest. Fakt, že jsem v prvních dvou okruzích dojel a předjel dva Mégany RS svědčí nejen o tom, že nebyly řízené zrovna nejlíp, ale především o tom, že Clio se vedle svého většího brášky nemusí vůbec stydět. Je to pravý ostrý hatch a s dobrým řidičem za volantem mu na silnici jen tak něco neujede.
Mám ale několik výtek. Jednu ryze osobní, která se týká vzhledu. Nové Clio RS už se mi prostě nelíbí tolik, jako to minulé. Ale každý to pochopitelně může mít jinak. Druhá výtka už je konkrétnější a týká se převodovky. Ano, Clio nedostanete s manuálem, což by ještě nebyla žádná hrůza, kdyby automat s pádly pod volantem poslouchal na slovo. Jenže on neposlouchá.
Ačkoli jsem ho měl v manuálním módu a auto bylo přepnuté do sportovního režimu, dvojspojková převodovka Getrag po vytočení motoru do červené hranice sama přeřadila. A když vám tam auto hodí čtyřku doslova pár metrů před zatáčkou, kde potřebujete naopak podřadit, je to vážně k vzteku. Bohužel takových míst bylo v Mostě hned několik a tak jsem toho za těch deset, patnáct minut začínal mít už pomalu dost.
Clio ovšem taky – brzdy se docela držely, ale začaly odcházet gumy a auto se při prudkém brzdění před šikanou vlnilo a kroutilo jak nervózní užovka. I tak jsem byl schopen zajíždět časy okolo dvou minut a deseti sekund (odhadem, přesnou telemetrii jsem bohužel neměl), což na malé Clio vážně není zlé.
Jeho foukaný čtyřválec s dvěma stovkami koní a 240 Nm krouťáku se snaží a ani moc nepoznáte, že má turbo. Nástup výkonu je přijatelný, ačkoli lineárním bych ho úplně nenazval. Nemá však žádné náhlé vlny či vrcholy, takže se auto celkem dá ovládat. Cupový podvozek je na okresky možná příliš prkený, ale na okruhu fungoval dobře. Bylo třeba si dávat pozor na dávkování plynu, protože stačilo pohnout pravým kotníkem o centimetr víc a přední kola zahrábla a poslala čumák do nedotáčivého smyku, ale když se člověk hlídal, auto bylo neutrální a přilnavost mělo dobrou.
Pokoušel jsem se domluvit auto na videotest, ale velké štěstí jsem neměl: Clio RS bude, ale až na podzim. Do konce zhruba patnáctiminutové jízdy jsem stačil předjet ještě tři Clia a další dva Mégany, dva zkušení jezdci v Méganech RS se naopak přehnali kolem mě a zvýšili tak moje očekávání.

I když už na autowebu nejsme, pořád spolu mluvíme!

Mégane

Hned po usednutí mě překvapilo, že mám v Méganu trochu míň místa nad hlavu – s  mojí výškou se při použití závodní helmy počítá skutečně každý centimetr. Nevím, zda je to sedačkami, ale subjektivně mi ve srovnání s Cliem trvalo trochu déle, než jsem si našel vhodnou pozici za volantem.

Mégane RS má systém onboard telemetrie, který umí zobrazit okruh a měřit časy, přetížení a spoustu dalších hodnot. Nebyl příliš čas se jím probírat, tak jsem si alespoň resetoval stopky, abych věděl, o kolik rychlejší s Méganem RS budu.

Hned po vyjetí z boxů jsem si nemohl odpustit zajásání nad manuální převodovkou. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když si kupuju hot-hatch, tak ho chci na zábavu a předpokládá se, že tudíž umím pořádně řídit – a když ne, tak mám alespoň chuť se zlepšovat. K čemu pak dvojspojková převodovka? Chápu to u supervýkoných a extrémně rychlých aut – v takovém Porsche 911 GT3 už prostě člověk nezvládá řadit tak rychle, aby nezaostával za zbytkem auta. Ale v hot-hatchi?

Takže tedy: z boxů, za dvě, za tři, ostré brzdy do první šikany. Meziplyn, dvojka, pravou zatáčku trochu prodat, abych měl lepší výjezd z levé na následující rovinku. Mégane funguje jak má, výkonu na předních kolech je znatelně víc, soundtrack je hutnější. Mégane RS letí k následující sérii zatáček, kterým se tu říká vlásenky. Mírná pravá se jede ještě na plný plyn, ale v apexu už je třeba jít ostře na brzdy a připravit si auto do další levé zatáčky.

Beru to přes obrubník, auto vibruje, ale vnější gumy se sveřepě drží asfaltu. Následující dvě pravé zatáčky se nejrychleji dají projet jedním plynulým obloukem. Kolega přede mnou to zjevně netuší, zůstává uvnitř a tak v druhé zatáčce stahuju jeho náskok o dobrých padesát metrů.

Následuje mírnější levá a pak ostrý pravý vracák, kde je třeba podřadit na dvojku. Meziplyny v Méganu nejdou tak lehce, jak bych si představoval – pedál plynu je vůči brzdě příliš vysoko. Najíždím do zatáčky zbytečně rychle a musím krotit náhlou nedotáčivost. Na výjezdu je zasypaná olejová skvrna, takže stejně nejde jet ideální stopou. Kolega přede mnou uhýbá k pravé straně trati a tak můžu Mégane pobídnout. Dlouhá levá z kopce umožňuje nabrat slušnou rychlost, jenže v údolí je pravá zatáčka, která se zvedá k Matadoru a ta je hodně na srdce.

Upřímně se přiznám, že mi dělá vždycky potíže, nemám odvahu tam poměrně neznámé auto pustit příliš rychle – a na výjezdu si vždycky nadávám, že jsem brzdil zbytečně moc. Před Matadorem dojíždím dvě pomalejší Clia a v sérii zatáček pod boxy se jich držím tak těsně, že mi na následující rovince uhýbají a tak můžu nerušeně akcelerovat až k nesnadné dvojité pravé před cílovou rovinkou.

Další okruh jako zázrakem nedojíždím žádné pomalejší auto, takže se můžu snažit jet co nejrychleji – výsledný čas 2:03,90 je jeden z nejlepších, jaký jsem kdy v Mostě zajel (ne, že by jich bylo kdovíkolik) a dokládá, že Mégane RS je seriózní sportovní hatchback. A to mám na kolech obuté Bridgestone Potenza, které jsou tu jako referenční gumy – ostatní Mégany mají Micheliny Pilot Sport 3, které drží výrazně lépe. A na devatenáctipalcová kola Renault nabízí dokonce Michelin Pilot Super Sport, které jsme bohužel vyzkoušet nestačili. Dost mě to mrzí.

Po dalších třech, čtyřech kolech cítím, že pomalu začínají vadnout brzdy. Nic tragického, pořád fungují, ale je znát únava. Dojíždějí mě dva zkušenější závodní novináři a tak je pouštím. Další jezdec přede mnou se ale snaží závodit a tak jsem na začátku vlásenek svědkem toho, jak mu při prudkém brzdění do první levé ustřeluje zadek.

Mégane se v oblaku spálené gumy štosuje naštorc tratí a dvě auta za ním jdou prudce na brzdy. Naštěstí ho stačili bezpečně objet ještě dřív, než auto srovnal zpátky do směru jízdy. Řadím se za něj a raději si nechávám bezpečnostní odstup a předjíždím ho až za vracákem v nejvýchodnějším cípu trati.

Ukazuje se, že u takhle silné předokolky je při ostré jízdě obutí přímo kriticky důležité. Bridgestony mají nejistý nájezd do zatáčky, zřetelně vidím, jak v Michelinech obuté Mégany dobrzďují až těsně k apexu – to si já dovolit nemůžu, zadek by mě začal předbíhat. I tak je ale Mégane skutečně zábavný hot-hatch. Dělá divadlo, ale zároveň umožňuje skutečně ostrou jízdu. Myslím, že na těch SuperSportech a s pár koly tréninku bych možná mohl atakovat dvouminutovou hranici – pokud bych něco nezkonil.

A co video, bude?

Video z okruhu nebude – nebylo dost času, aby se dalo v jednom člověku natočit něco smysluplného, navíc selhala jedna GoPro kamera, ze které jsem chtěl natočit alespoň informační obrázky. Ale nezoufejte – Mégane RS se mi podařilo zamluvit na podstatně dřívější termín než Clio, takže pokud ho do té doby nikdo nerozvěsí po krajnicích českých, můžete se na jeho test těšit už v první polovině léta.

Renault nám v Mostě připravil skutečně zábavnou akci. Dokázal, že jeho sportovní divize pořád umí stavět skvělá a zábavná auta. Jediné, co mi skutečně bolestně chybí, je možnost objednat si Clio RS s manuálem, mám totiž pocit, že by pak na běžné okresce bylo i záběvnější než Mégane. A nejsem sám. Můžu jen doufat, že nad tím automobilka zapřemýšlí a v příští genaraci třeba připraví dvě verze…

hk