Tohle nebude výčet novinek, ani podrobná informace o všech dostupných motorech v novém Renaultu Espace, takové články jistě najdete na jiných stránkách. Tohle bude jen krátký výčet toho, co mě dnes na výstavišti zaujalo.

Pařížské výstaviště je (ve srovnání třeba s Ženevou) pořádně velké. Autosalon je rozdělen do pěti hal a dostat se z jedné strany výstaviště na druhou je celkem štreka. Kolega Jirka Červenka díky své fitness aplikaci v ajfounu zjistil, že za dnešek nachodil přes 20 kilometrů. A teď si to představte s kamerou, stativem, batohem presskitů… Je tedy dobře, že mezi jednotlivými pavilony jezdí tzv. „navette“, novinářské taxíky. A aby to bylo moderní a prostě všemožně IN, jsou to hybridy a elektromobily. Ono to dává smysl, moc toho nenajedou a zásuvka je vždycky poblíž, že. Píšu to jen proto, že a) se vejdu do Renaultu Zoe dozadu, což je překvápko a b) Renault Zoe vydává při jízdě umělý bzučivohučivý zvuk, aby ho chodci slyšeli. Má to být sci-fi, ale je to taková divná, ošklivá… nepřirozený zvuk.

(Omluvte nedostatek fotek a jejich mobilovou kvalitu – především jsem natáčel a na focení jsem druhou půlku už zapomínal. Něco třeba doplním zítra.)

A kde jinde začít, než u Fabie? Vím, hardcore autařům je asi fuk, zejména po abdikaci verze RS, ale přece jen jsme v Čechách a lidi to zajímá. Výkony budou začínat na 75 koních a končit na 105 u nafty a 110 u benzínu. Bude i verze GreenLine, která slibuje (tabulkovou) spotřebu 3,1 l/100 km. Podstatnější je, že Fabia vypadá celkem k světu a to i ve verzi kombi. Záď je v obou případech ostře řezaná a už nepůsobí dojmem oteklého pařezu, jak tomu bylo v případě druhé generace. Za mě – přijatelné.

Hned vedle byl stánek Volkswagenu, kde je nový Passat, což je ale vlastně spíš facelift, což ale vůbec nevadí, protože se stejně bude prodávat jak teplé housky (nově i v hybridní verzi atosevyplatí) a také oplastovaný Golf Alltrack. Taky tam ale měli koncept XL Sport. Jestli se pamatujete na XL1, který má umět jezdit za litr na sto a vyrobí se ho 250 kusů, tak něco podobného, ale podle hesla „na spotřebu (skoro) kašlat, teď jde o rychlost“. Kdo by to byl od koncernu čekal? Každopádně je auto o kus delší a dlouhým zadním převisem mi z profilu malinko připomíná koncepty Volkswagen W12 Nardo (tuším 2001). Místo dvanáctiválce má ovšem dvouválec. To zní jako výsměch, ale pozor: ten dvouválec je vidlicák z Ducatti 1199 Superleggera, má 200 koní a točí 11 tisíc otáček. A celé auto díky spoustě karbonu váží jen 890 kg, takže stovku dá za 5,7 sekundy a maximálka je 270 km/h. O spotřebě v tiskové zprávě ani slovo. A ještě jednou pozor: i tohle auto se v limitované sérii bude vyrábět, světlo světa spatří 500 kusů. Co se do Paříže nedostalo je koncept VW Tristar, takový ten Transporter DoKa Syncro, který je předobrazem šesté generace legendární koncernové dodávky. Trochu mě to mrzí, to auto mě zajímá.

Audi přivezlo koncept „tétéčka fčtyřdvířku“, jmenuje se to TT Sportback. Už se v terminologii Audi fakt ztrácím, ale co. Vypadá to docela pěkně, ale dozadu jsem se cpát nezkoušel. Že automobilka hodlá modelovou řadu TT rozšiřovat není žádným tajemstvím, takže se sériovky asi dočkáme brzy.

Abychom sfoukli zbytek koncernu – u Porsche nový hybridní Cayenne, u Bentley ani nevím, furt je to stejný a u Lamba překvapení – nový Asterion. Nemůžu si pomoct, ale s povzdálí z profilu mi jeho příď hodně připomněla pár let starý koncept novodobé Miury. Samozřejmě nemá kulatá světla, ale ta silueta je dost podobná. No a je to hybrid, což je na jedné straně úlitba enviromódě a na druhou stranu to aspoň pojede ještě trochu líp (610 koní V12, plus 300 koní elektromotory, stovka za 3, max 320 km/h), na šetření se tu kdovíjak moc nehraje (spotřebě 4,2 litru snad nemůže věřit ani Žák prvního stupně základní školy ekopřírodní, obor vymývání hlav).
Toyota vystavovala opět divné naklápěcí tříkolky iRoad a nadepsala je velkým sloganem „Vždycky to jde i jinak“. Ano, jako třeba pěšky nebo metrem, protože v růžovém iRoadu mě fakt neuvidíte.
Lexus ukazoval RC F a NX a víc toho neřeknu, dokud se neprojedu.
Vedlejší pavilon hostil spoustu zhůvěřilostí, jako jsou předražené Aixamy a Ligiery, kterých je ovšem plná Paříž (asi daně, no), ale sídlila tam taky Honda, která přivezla (další) koncept Civicu Type-R a zapřísahala se, že namoudušinapsíuši příští rok už bude sériovka. A bude mít určitě „přes 280 koní“ a nějaká nová táhla u přední nápravy, aby to netahalo za ruce. A tlačítko R+, protožeabytobylo COOL a bude se jím zapínat sportovní režim, který prý bude vhodný hlavně na okruhy. No dobře, ale už teda šup šup, abysme se vůbec dočkali. Taky by mohly zmizet ty čtyři koncovky výfuků, protože je jich o dva příliš mnoho a vypadá to tunersky, ale to bych asi chtěl moc.
Za dalším rohem se červenal stánek Mazdy (doslova, jiné než červené auto tam nebylo a nutno říct, že tahle metalíza šestce skutečně moc sluší – a propos, právě takovou červenou šestkou sedan jsem sem do Paříže přijel, v německu na autobahnu jsem se fakt neloudal a dvoulitrový benzínový Skyactiv si řekl o 7,2 l/100 km. Rightsizing FTW!). Dlouho očekávaná nová dvojka se zatím nekoná a bohužel se nekonají ani podrobnější technické informace k nové MX-5.
Ale aspoň jsem jí konečně viděl. Líbí se mi, ačkoli mám pocit, že tentokrát bude hezčí zrovna v jiné než téhle červené barvě. Už to není „roztomilé autíčko“ a příď je skutečně trochu diskutabilní, ale tak nějak mám dojem, že to bude stejně jedno, protože pojede božsky. Zatím tedy víme jen to, že bude atmo 1.5 a atmo 2.0, ale na přesné výkony si ještě budeme muset počkat.
Za rohem stálo nové Sorento… a to je asi tak všechno, co k tomu řeknu. Rozhodně je hezčí než fake-porsche PGO, které mělo stánek naproti a jehož kupé verze opět aspirovala na bezkonkurenčně nejhnusnější auto celé výstavy – do chvíle než jsem uviděl tohle:
Vůbec se mě neptejte, co to je, ale pokud jste to nepostřehli, je to jednomístné a přitom (skoro) vyšší než já. A nemá to terénní gumy, takže fakt netuším, NA CO to vlastně je.
Moving on, další hala začínala značkou Mini a jejími anti-mini auty. Pětidvéřová verze aspiruje na použitelný hatchback, ale ten zadek… je takový nějaký protažený, jako by se zadní náprava zapomněla při rozjezdu přidat a teď teprve doháněla zbytek auta. To koncept Mini Superleggera vyvážený je a to téměř dokonale. Kdyby ho Mini bývalo chtělo vyrábět, MX-5 by měla vážnou konkurenci. Tedy pokud by Superleggera byla benzínová zadokolka, což by nebyla, takže vlastně nic. Ale pěkné auto to je (výrazně hezčí než na téhle nepovedené fotce).

Naproti sídlilo předvídatelně BMW. Chvíli jsem hledal X4, ale pak jsem zjistil, že stojím vedle ní. Myslel jsem že je to X6. Jasně, X4 je menší… pocitově asi tak o 1,5 cm. Uklidnil jsem se pohledem na M4, M4 Cabrio a M235i a pak prošel kolem řady 2 Aktivní Turista a spočinul pohledem na nové otevřené dvojce. A shledal jsem jí celkem zajímavou. Je sice na první pohled větší než E30 kabrio, na kterou tak nějak spirituálně navazuje, ale vypadá, že by se s ní mohlo jezdit příjemně. Preference zákazníků bohužel dokládá fakt, že na točně se skvěla verze 220d, zatímco bezesporu správnější 228i se krčila někde bokem. A to bude i xDrive…
O patro výš jsem si nevšimnul nového Opelu Corsa (podívám se tedy zítra), protože jsem měl oči pro Jaguar XE a speciální F-Type Project 7 roadster. Slint. Na to XE jsem fakt zvědavý a dost mu držím palce, protože to proti BMW řady 3, Mercedesu C, A4 a dalším fakt nebude mít snadné. O kus dál se točil Land Rover Discovery Sport, což je nový Freelander, ale nemá se to říkat. Bude o kousek dražší, ale na první pohled je to „víc auta“. A mám důvodné podezření, že dobrého auta.

Subaru mělo tak malý stánek, že stačilo při chůzi kýchnout a člověk by ho přešel. Taky na něm kromě STI nebylo nic moc zajímavého, snad jen nějaký nový systém sledování chodců. Pak byl SsangYong (no comment) a Smart, kde to hrálo všemi barvami. A musím říct, že nový ForTwo mi přijde zajímavý a povedený a těším se na testování. ForFour má vizuálně podobný problém jako pětidveřové Mini, táhne zadní nápravu za sebou. Ale ono to asi holt jinak nejde, když si dovnitř mají sednout lidé s plným počtem končetin.
Mercedes přivezl inovované béčko, které – přiznejme si – fungovalo jenom jako taková kličkovací dráha na cestě k modelu AMG GT. Vypadá velmi dobře, ale ještě daleko líp vypadá při jízdě na silnici – měl jsem tu čest cestou sem, kdesi v Německu. Fakt pěkné auto a věštím, že bude znamenat závažný problém pro 911 a F-Type. Možná ne z hlediska jízdních vlastností, ale z hlediska prodejů určitě. Je to fakt krasavec.
Tím se dostáváme k poslednímu, ale zato největšímu pavilonu, kde především sídlily domácí značky. Peugeot mě překvapil zejména absencí jakýchkoli informačních stánků, musel jsem se probít až kamsi do zázemí, kde mi řekli, že presskit nemají a ať se podívám na internet. Přivezli ale několik konceptů – „Dakarský“ 2008 DKR s šestiválcovým biturbodieselem (340 koní), trochu pozměněný koncept Exalt se zajímavou broušenou karoserií (i silueta se mi líbí, je to pěkný kus auta) a excentricky rozmáchlý Quartz s pětisetkoňovým hybridním pohonem a dveřmi á la „skorolambo, koukejte na mě, frajeři“.
Vedle byl Citroen a DS, což jsou už dvě různé značky (významné mrk mrk) a ani tady nebyla nouze o koncepty. C4 Airflow je aerodynamicky optimalizovaný kaktus s pohonem, který rekuperuje energii v podobě stlačeného vzduchu a díky tomu prý umí jezdit za dva litry na sto. Technologie však ještě není zralá pro sériovou výrobu, takže nic. DS přivezlo koncept Divine, který je velmi futuristický, velmi umělecký a velmi, velmi nepoužitelný pro sériovou výrobu. Ale oko spočine se zalíbením, to ano.
Třetí francouzská značka na autosalonech tradičně staví „hobitín“. Renault udělá na své velké ploše jeden až dva kopečky, na kterých stojí auta a nad nimi visí spousta koulí, které mění barvy a stoupají nahoru a dolů, až máte pocit, že jste pod hladinou moře nebo tak něco. Což je fajn a efektní, ale důležitější je, že Renault jako jediný Frantík přivezl skutečně a opravdu důležitou sériovou novinku – nový Espace. Mám pro to auto celkem slabost, protože to bylo první auto na „autosalonu“, do kterého mě pustili sednout a manipulovat se sedačkami. Mluvím o jedné z prvních verzí na začátku devadesátých let, kdy značka pronikala do (tehdy ještě) Československa a měla výstavu v domě u Hybernů. A mně ještě nebylo ani dvacet.
Nicméně – nový Espace bude jistě praktický, ale hlavně je to fakt zajímavé a pěkné auto. Asi to dost dělají velká kola, která bohužel vzbuzují obavy o jízdní komfort, ale opravdu se na něj dívá dobře. Má plně digitální palubní desku a je o čtvrt tuny lehčí než jeho předchůdce. Možná to v případě Renaultu zní divně, ale na testování tohohle auta se těším.

Ford má nové Mondeo, které je vlastně dva roky staré, ale co – je to pěkné auto a těším se na první svezení, které mě čeká za nějaké dva týdny. Jinak byl na stánku crossover Edge a nemůžu si vzpomenout, jestli už byl v Ženevě, nejspíš ano, jinak by kolem něj byl větší humbuk. Nový Focus byl také přítomen a přestože jeho první testování mi uteklo, těším se na nějaké další – podle prvních zpráv to bude celkem stát za to (až na středovou konzolu, která je pořád příliš široká).

Suzuki překvapilo – přibližně po čtvrt století představilo opravdu nový model. Jmenuje se Vitara a starou Vitaru nepřipomíná opravdu vůbec ničím – není to SUV, ale spíš crossover a celkově tak nějak dost vyměklo, zženštilo a změstštilo, jestli chápete, co tím myslím. To ale neznamená, že by to nemohlo být dobré auto, uvidíme. Na stánku byl opět malý model Suzuki Celerio, ovšem mnou toužebně očekávaná oranžová speciální edice Mrkvio pořád nikde.

Volvo mělo na stánku prakticky jen jeden jediný model. A upřímně, těžko se jim divit, protože nová XC90 svou důležitostí všechna ostatní Volva momentálně zastiňuje. Možná by je úplně nezastínilo designově, protože co si budeme povídat – je to na pohled celkem konzervativní SUVčko. Ale zároveň je elegantní, má moc pěkný interiér a celé rezonuje skandinávským designem, což mi vyhovuje. U Volva to ovšem bývá tak, že zatímco design se mi líbí hodně, jízdní vlastnosti už mi tak sympatické nejsou. XC90 má ale dost nový podvozek, nové jsou i motory včetně hybridního pohonu. Je to důležité auto a hodně mě zajímá, co se z něj vyklube.

Na stánek Ferrari byl hezký pohled prostě protože Ferrari. Hlavní hvězdou bylo 458 Speciale A, tedy roadster s výkonem 605 koní. Žlutý s modrobílým pruhem.

Za ním stál Abarth s dvoumístnou verzí fiatovy pětistovky nazvanou 695 biposto, která mě uchvátila správnou dávkou šílenosti, otevřeným řadícím mechanismem a celkovou trhlostí.

V koutě haly se krčila Lancia, která snaživě připravila čtyři různé verze modelu Ypsilon, který vzniknul někdy krátce po smrti Václava třetího. A ne, ani verze Elle mě nepřesvědčila o tom, že bych měl nad odchodem značky z českého trhu nějak smutnit.

Když už se motáme kolem Fiatu, pojďme přeskočit Alfu Romeo, která neměla nic nového a nejhezčí na stánku byl sedan z šedesátých let, a u Fiatu skončit. Původní pětistovka je roztomilá a ikonická, novodobá pětistovka se povedla také hodně. Je roztomilá, a když jí natřou na modro a nakreslí na ní hnědé nitě, takže vypadá jako ušitá z džínoviny, člověka to pobaví, protože je to prostě pěkné a veselé auto a něco takového ho určitě nezneuctí. Ne tak model 500L, který je bachratý a trochu mi připomíná takový ten zlom, kdy se z pěkné mladé a veselé Italky najednou stane matróna, kterou známe z filmů o panu účetním. Pěkná není a veselá taky ne. Bylo tudíž na místě se obávat, co se vyklube z modelu 500X, tedy crossoveru, vycházejícím právě ze zmíněných předešlých pětistovek. A světe div se, ono to není tak hrozné. Sice se to vůbec nemuselo jmenovat „500“, ale jinak je to celkem zajímavé auto. Není neforemné jako 500L, trochu siluetou připomíná crossovery typu Nissan Juke, ale přitom vás z něj nechytá tik do oka.

Zítra se na výstaviště ještě tak na půl dne vrátím dotočit pár vstupů na kameru. Pokud mě zaujme ještě něco dalšího, třeba to sem dopíšu – ale moc na to nespoléhejte, já jsem totiž v Paříži především na honeymoonu a pomocná kameramanka novomanželka už má tahání presskitů po výstavišti pomalu dost.

hk