Zapomeňte na Passat a Superb. Správný dálniční stíhač se jmenuje Ford Mondeo ST220. A nemusíte s ním letět zrovna dvě stě padesát po dálnici, aby vás bavil. Tohle je prostě skvělé auto.

Víte, mě už ta nová auta nebaví. Za těch několik let, co tuhle práci dělám, jsem se svezl skoro vším, co se na našem trhu prodávalo nebo ještě prodává, a nějak ze mě vyprchalo to počáteční nadšení. Proč? Přes veškerou unifikaci, sjednocování, sdílení platforem, downsizing a emisní i bezpečnostní normy jsou prostě všechna moderní auto stejná.

Definitivně mě v tom přesvědčil gigantický srovnávací test naftových kombíků segmentu C, který jsme dělali před pár měsíci na Autorevue.cz. Měli jsme jedenáct aut a nepamatuji si, že by některé nějak zvlášť vyčnívalo z davu tím, že by něco dělalo výrazně lépe než ostatní soupeři. Všechno je to stejné.

Co má vlastně člověk o moderním konzumním autě psát? Auta nemají duši, jsou nudná, utlumená a eurounijně předposraná. Jedinou světlou výjimkou na konci velkého hnědého tunelu mezi dvěma obřími polokoulemi, kam evropský automobilový trh směřuje, jsou nové Mazdy. A těch pár zajímavostí, jako třeba Jaguar F-Type nebo BMW i8, to nezachrání. Navíc to nejsou masovky.

Prostě nevím, co mám o těch Fábiích, Passatech, Citroënech, Peugeotech a jiném plevelu psát. Klidně bych si mohl napsat jeden obecný test a pak jen měnit jména aut a technické parametry. Nuda. To neznamená, že jsou to špatná auta! Například nová Fabia je výborný malý hatchback a dneska jsem byl při natáčení příjemně překvapen novým Citroënem C4 Picasso, ale prostě ta auta nemají charakter.

A tak jsem se dal na testování ojetin. Zjistil jsem, že o těch autech je prostě co psát. Staré auto má duši, historii, charakter. Vypráví příběh svého majitele, nebo prostě jenom šlape cestičkou, kterou mu vydupaly ostatní modely značky. Baví mě zjišťovat, jestli dotyčné auto naprosto sedí na všechny ty mýty o značce a modelu, nebo se je úspěšně snaží bořit. Dokonce i takový ojetý Passat 1.9 TDI je prostě auto, o kterém máte co napsat, když má za sebou šest let, dva majitele a čtvrt milionu kilometrů. Cítíte z něj příběh.

První vlaštovku jste si tak mohli na Meziplynu přečíst na začátku roku, kdy jsem se vlastně náhodou dostal k testu osmiválcového BMW 535i E39 za sto tisíc. Cože? Osmiválcový prémiový sedan za kilo? Ano. Už dlouho mě týden testování tak nebavil jako tehdy… No a teď tu mám šestiválcové Mondeo ST220, českou Kobru 11, legendární auto dálničních policajtů. Navíc v karoserii kombi a já mám prostě rychlé kombíky rád.

Není to zas tak dlouho, co Honza testoval ve Španělsku nové Mondeo. Asi už znáte technické údaje a víte, že nejsilnější motor pod kapotou je přeplňovaný čtyřválec o výkonu 240 koní. Ford tak zase pokračuje v downsizingu svých vrcholných modelů, kdy s každou novou generací sebere jeden válec a půl litru objemu.

Tohle ojeté Mondeo má šestiválec o objemu tří litrů, následující generace dostala maximálně pětiválec 2,5 l a ta současná má dvoulitrový čtyřválec. S takovouhle bude mít příští generace Mondea v nejsilnějším provedení tříválec o objemu jeden a půl litru a výkonu 250 koní. Vsadíte se?

 

Ojetý Ford Mondeo ST220 jsem si na test půjčil v Autocentru ESA. Původně jsem měl mít klasický model, ale ten se prodal, takže jsme museli zápůjčku nějak vyplnit. A proč tedy ne zrovna šestiválec, když tam stejně opuštěně stojí a lidé ho při úprku pro naftovou Octavii v kombíku přehlížejí?

Přitom tohle Mondeo je docela fajn. Jistě, je to ojeté auto a minulý majitel si na něm asi moc záležet nedával, ale když jsem nastartoval, pochybnosti byly pryč. Místo obvyklého naftového rachotu se ozve tiché šumění. Motor je tak utlumený a kultivovaný, že člověk musí párkrát prošlápnout plyn, aby si byl jistý, že mu auto nezdechlo.

Rozjezd jde s opotřebovanou spojkou trochu špatně, ale jakmile se Mondeo rozhýbe, je to prostě příjemné svezení. Dokonce ani nevadí nesmyslně snížený podvozek. I když je tohle auto nepochopitelně sražené k zemi, je paradoxně pohodlnější než většina moderních aut na stupidně tvrdém podvozku. Ani na rozbité silnici tohle Mondeo netluče a nevydává nepříjemné zvuky.

Bohužel není tenhle týden zrovna nejlepší počasí a přední kola s trochu ojetými pneumatikami mají s trakcí veliký problém. Mondeo má pětistupňový manuál s trochu delším zpřevodováním, ale i na trojku mají přední kola v silném dešti s přenosem více než 220 koní problém. Ale než budu mít příležitost se trochu projet, zjišťuji, že se s tímhle autem dá jet na pohodu a klidně. Motor je tichý, teprve až ve vyšších otáčkách vydává velmi lahodné šestiválcové tóny. Trochu jeho původní charakter kazí otevřené sání, ale to se dá snadno řešit instalací originálního kitu.

 

Moderní auta člověka tak nějak podivně nutí k agresivní jízdě. Dělají to ty uskákané podvozky, přebuzené maloobjemové motory a rychlé řízení bez zpětné vazby navozující umělou sportovnost. Ford Mondeo ST220 reaguje na plyn rozvážně se sametou plynulostí. Když se dotknete pedálu, skutečně se děje to, co po pedálu chcete. Přidejte čtvrt plynu a auto se začne pomalinku probírat otáčkami. Přidejte trochu víc a cítíte, jak síla narůstá. Pedál jde nádherně modulovat a odehrává se přesně to, čemu se říká „řídit auto plynem“.

Pak si vlezete do moderního auta a to po přišlápnutí čtvrt plynu otevře naplno sání a škrtící klapky, aby vyvolalo dojem, že jeho uškrcený pidimotor plnící normu Euro 1879 jede. Pak ale můžete s plynem dělat, co chcete, ale neděje se nic. V moderních autech se prostě plyn ovládá jak na klávesnici nebo vypínačem ON/OFF. A pak je tu řízení Mondea. Tolik mechanické zpětné vazby a odezvy už dneska nedostanete.

Nechal jsem se unést tak, že jsem úplně zapomněl, že testuji ojetinu, takže bych vám měl asi napsat několik informací ke koupi takového auta. Takže předně Mondeo, které všichni znáte, je obrovské praktické auto (Potvrzuji, sám jsem ho proto kdysi koupil, pozn. HK) a pokud má v pořádku podvozek, je i docela pohodlné, i když nečekejte kultivovanost a ticho jako v novém Passatu nebo Mondeu. Nicméně i na dnešní poměry je tohle auto akceptovatelné a není v něm hluk.

Nízkoprofilová kola trochu kazí komfort na drobných nerovnostech, ale to je daň verze ST220. Pokud si kupujete obyčejný model, držte se malých kol s velkým profilem. Tohle stejně není žádný sporťák a trpí na nedotáčivost, tak chtějte raději komfort. Navíc vysoká pneumatika pohlcuje drobné nerovnosti a prodlužuje životnost podvozku.

Tohle Mondeo je sice známé svou problematickou elektronikou a stávkující řídící jednotkou motoru, ale zpravidla se všechny chyby řešily už v minulosti a pokud všechno nyní funguje, pravděpodobně to bude fungovat i dál. Přesto vyzkoušejte, zda všechna tlačítka dělají, co mají. Třeba vyhřívání sedadel nebo čelního okna občas nefunguje. Zlobí i rádio, palubní počítač nebo elektrické nastavování sklonu světel.

Největším problémem tohoto Mondea (ne jen ST220, ale této generace obecně) je zanedbaný servis ze strany bývalých majitelů. Dneska už se tohle bere jako levné auto a plno lidí na něj prostě kašle. Setkáte se tak s auty, ve kterých nikdo tři roky nevyměnil olej a podobně. V tomto ohledu by mohla být právě verze ST220 trochu ve výhodě, protože pokud si někdo koupil tenhle motor, pravděpodobně věděl, co dělá, a měl na to peníze a trpělivost.

 

Pohonná jednotka je v zásadě spolehlivá, chce jen pravidelně kvalitní olej, nejpozději každých 15 000 km. Není nutné tankovat benzín s oktanovým číslem 98, ale někteří majitelé hlásí, že na něj ST220 jezdí přeci jen trochu lépe, zvláště pokud často využívají plný potenciál pohonné jednotky. Slabým místem šestiválce je spojka a bohužel i převodovka. Opotřebovaná spojka se dá řešit ještě docela snadno, ale u aut s velkým nájezdem pozor na převodovku, zda řadí hladce a nedrhne.

Podvozek kombíků může mít vzadu unavené zavěšení a ramena, vpředu pak pravděpodobně vyklepaný stabilizátor. Všechno se ale dá řešit a pokud si vyčleníte na Mondeo ST220 nějakých třicet tisíc na první investice, budete mít auto, které vydrží roky. Důležitý je seřízený podvozek, kvalitní pneumatiky a hlavně brzdy. Kombíky mají občas problém s ruční brzdou a zadními kotouči.

Verdikt

Od Fordu Mondeo ST220 nečekejte jízdní vlastnosti trojkového BMW. Spíše ho berte jako zajímavost za velmi pěkné peníze. V zásadě je to dobře postavené auto a když vyřešíte všechny drobnosti, mělo by fungovat dobře. Koroze není zas takovým problémem verzí ST220 a většinou mají tyto šestiválce méně najeto než třeba utahané turbodiesely.

Pokud chcete vyloženě nenápadnou image, berte třílitr v obyčejné verzi, která se nejmenuje ST220. Nemá sice takovou výkonovou špičku a zvuk, ale je to pořád zajímavé nenápadné auto. A pro šetřílky je tu dvoulitrový benzín. Výkonu má akorát a je to prakticky neprůstřelný motor.

Dalibor Žák

Vůz k testu zapůjčilo Autocentrum ESA