Byla oznámena finálová desítka letošní ankety Auto Roku. Té celosvětové.

U nás už lokální anketa proběhla a vyhrála Škoda Fabia. Samozřejmě jsou všichni podplacení, škodovka nemohla nevyhrát protože jsme přece v Čechách a navíc jsou všichni podplacení. A dostali úplatek. Pokud je škodovka rovnou nemá na pravidelné výplatní listině. V tomto momentě mi jen dovolte připomenout, že v loňském roce Octavia nevyhrála… Jestli ono to třeba nebude tím, že trojková Octavia je oproti té dvojkové v mnohých oblastech krokem zpět (nebo aspoň stranou), zatímco trojková Fabia se zkrátka a dobře opravdu povedla… ale nechme ranty o škodovkách a pojďme na ty světové finalisty.
Zde jsou v abecedním pořádku:

1. BMW řady 2 Active Tourer
2. Citroën C4 Cactus
3. Ford Mustang
4. Hyundai Genesis
5. Jeep Renegade
6. Mazda2
7. Mercedes-Benz třídy C
8. Mini 5door
9. Nissan Qashqai
10. Volkswagen Passat

Pokud by bylo na mě, nejprve bych vyřadil auta, která sice překvapila, ale spíš svou prostou existencí v rámci dané automobilky, než kdovíjak převratnou technikou. Tedy BMW Aktivní Turista (prostě bavorák s tříválcem pohánějícím přední kola by vyhrát neměl a navíc první auta se kterými jsem jezdil, povážlivě vrzala) a Citroën C4 Cactus, který je sice tvarově opravdu zajímavý, ale svou jinakost místy až přehání (cože, bez otáčkoměru?) a když se oprostíte od designových orgií a podíváte se na něj střízlivě, pod kabátem je to ne-zas-tak-úplně-dobré auto.

Něco podobného se dá říct o Jeepu Renegade, což je napůl Fiat a jeho design skutečně zdaleka nesedí každému (abych to řekl jemně). Pětidveřové Mini nemá důvod vyhrát, neb je to stejné jako normální Mini, akorát vypadá uměle protaženě a opticky za sebou „tahá“ zadní nápravu jak přesezenou nohu.

Hyundai Genesis jsem měl nedávno v testu. Zajímavé auto, bráno izolovaným pohledem na něm najdete jen několik málo nepříliš podstatných chyb, ale jakmile se podíváte na konkurenci, vlastně nenajdete důvod, proč byste si ho měli koupit (pokud nejste manažer Hyundaie a nedostanete ho jako služebák), čili není ani důvod, proč by mělo vyhrát titul.

Nissan Qashqai už je bezesporu zajímavější propozice, je to veskrze použitelný crossover a lidi ho mají rádi. Mám ale trochu problém s nabídkou motorů a celkově postrádám něco převratného, co by mě donutilo pro něj hlasovat.

Což nám nechává Mustanga, malou Mazdu, Céčko a Passat. Ačkoli bych byl rád, aby zvítězil Mustang (má celkem zajímavou techniku), obávám se, že to z ideologických důvodů není možné. Má sice downsizeovaný čtyřválec, což je v atmosféře všeobecného ekošílenství plus, ale zároveň je to auto, které nebezpečně zavání zábavou a kromě toho může pořád mít i ten zločinecký vidlicový osmiválec, který zabíjí lední medvídky v kočárcích matek na přechodu. Pokud přesto vyhraje, uspořádám oslavu.

Céčkový Mercedes je velmi zajímavé auto, ale nelíbil se mi jeho podvozek, přišel mi méně komfortní a zároveň méně jistý, než u minulé generace, která se mi víc líbila i designově. Jenže tvary imitující zmenšenou S-klasse, která přiznává snahu zalíbit se na asijských trzích, může mít svou váhu. Navíc je to technicky skutečně dobře odvedené auto.

Volkswagen Passat je tak sveřepě dokonalý, až je hrozně nudný – jenže opět jen z mého pohledu. Spousta lidí touží po autě, které nebude vyčnívat a bude dělat přesně to, co se od něj čeká. Volkswagen tenhle recept poslední dobou dotahuje k až strašidelně nelidské (čti „typicky germánské“) dokonalosti. Mám pocit, že Passatu po technické stránce není co vytknout, ale emoce mi tam prostě schází.

A tím se dostáváme k Mazdě 2, se kterou jsem před necelým týdnem jezdil v okolí Barcelony a která, jak jste možná viděli v mém videu, se mi dost líbila – i přesto, že jsem měl horečku a ucpanou hlavu. Má atmosférický motor, který má reálně (nikoliv jen papírově) nízkou spotřebu, velmi pěkně naladěný podvozek a zajímavé, neotřelé a hlavně nenudné tvary. Trochu méně kvalitní interiér bych jí za to rád odpustil, ale nevím, jak to uvidí panel odborníků. U mě by to asi vyhrála – i když prostě jen z důvodu že z ní cítím závan staré školy. Auto, které by nemělo mít žádné sportovní ambice ve skutečnosti spolupracuje s řidičem a je zábava ho řídit – i se slabšími motory.

Uznávám ale, že měřítka zarytého petrolheada nejsou pro tuhle anketu úplně směrodatná. Sluší se dodat, že WCOTY má ještě podkategorie Luxusní auto roku a Sportovní auto roku, kde už se bude volit asi trochu jinak. Ale v případě „hlavní soutěže“ bude odborná porota, ve které zasedají vážení kolegové z celého světa (i my tam máme jednoho zástupce), asi rozhodovat podle kapku jiných měřítek. Výsledky se dozvíme v Ženevě, tedy začátkem března.

hk