Videotest bude v neděli, ale pár slov pustím už teď. Je mi jasné, že na ně čekáte…

Nový Superb je na první pohled úplně jiné auto. Především je fakt hezké (na tom se shodli prakticky všichni, kdo ho už naživo viděli), působí velmi moderně a také vyváženě. Dvojkový Superb je proti novému autu zavalitý a vypadá dlouhý a úzký.
Nové auto je přitom ještě delší a především má o stěží uvěřitelných 80 mm prodloužený rozvor. Výsledkem je ještě víc prostoru uvnitř, jako by ho tam dosud nebylo nejvíc v dané třídě. Šířka se také zvětšila a uvnitř už vás rozhodně nic netísní. Opticky interiér ještě rozšiřuje jednoduchá horizontální linie palubní desky – ale na můj vkus právě palubka je designově nejslabším místem nového Superbu. Ne že by byla ošklivá, ale na můj vkus je až příliš konzervativní, chybí jí nějaký nápad a za dynamickým exteriérem trochu zaostává.
Vyzkoušel jsem tři modely – nejslabší nafťák 1.6 TDI, nejsilnější benzín 2.0 TSI DSG 4×4 (280 koní) a pak ten, který se zřejmě bude prodávat nejvíc – dvoulitrové TDIčko. Auta jezdila podle očekávání – šestnáctistovka byla docela zdechlá a předjíždění pomalých Fiatů na úzkých toskánských okreskách bylo docela nepříjemné. Navíc motor nemá úplně nejhezčí zvuk a řazení nám trochu drhnulo.
Je ale pravda, že manuální převodovka v modelu 2.0 TDI šla naprosto hladce a bez problémů, takže jsme možná jen trefili nepovedený předsériový kus. Benzínový motor měl šestistupňovou dvojspojkovou převodovku, která řadí poměrně poslušně, ale nevyhnou se jí tolik známé problémy všech DSGček – jemné ale otravné cukání při pomalém popojíždění a občasná zmatenost při manuálním podřazování.
Benzínový motor je ale lahůdka, má pěkný zvuk a táhne jako kůň. Při namlouvání části komentáře na vnitřní kameru se za mě zavěsila partička italských motorkářů. Abych je nezdržoval, šlápnul jsem dvoulitru na krk a během tří kilometrů jsem jim o pěkných pár stovek metrů ujel. Auto sice zjevně není stavěné na kdovíjaké závodění, ale dynamická jízda mu nevadí a zvládá jí na své rozměry překvapivě slušně. Což nakonec potvrdili i zmínění bikeři, kteří mě zdravili zvednutými palci, když jsem v následující vesnici zastavil a měnil kameru.
Ovšem pozor, tím netvrdím, že Superb je skvělá sportovní limuzína. Pokud vám jde o zábavu za volantem, u některých soupeřů pořídíte lépe – namátkou u nového Mondea, nebo v případě Mazdy 6, kde se na kladnou stranu rovnice přidávají i skvostné atmosférické motory. Superb je zaměřený spíš na pohodlné cestování.
Další důležitou novinkou je adaptivní podvozek DCC, který dosud Superb neměl. V nejslabším modelu jsme měli klasické tlumiče, v dalších dvou už bylo DCC. Musím ale říct, že se mi nastavení tlumičů pro jednotlivé motorizace zdálo různé. V benzínovém silákovi se mi ladění líbilo. Režim Comfort nebyl příliš měkký, Normal byl ideálním kompromisem a Sport byl tuhý, ale nikoliv tvrdý. U dvoulitrového nafťáku jako by bylo celé nastavení podladěné o stupeň do měkka. V důsledku toho se v komfortním režimu stávalo, že po přejetí vlny v silnici se příď vertikálně zhoupla o jeden až dva kmity víc, než by se slušelo. Podobně, jako u některých starších francouzských aut. Jezdil jsem raději na střední nastavení, zejména ve vyšších rychlostech na dálnici to bylo příjemnější.
Těžko odhadnout, jestli ladění tlumičů bylo v obou autech finální, nedivil bych se, kdyby automobilka ještě drobné změny provedla. Jako jednoznačné pozitivum je třeba uvést, že jak se systémem DCC, tak s klasickými mechanickými tlumiči je podvozek Superbu velmi dobře odhlučněný a přestože všechna testovací auta měla obutá pohledná osmnáctipalcová kola, jízdní komfort tím nijak výrazně netrpěl – a to je úspěch.

Na další dojmy si počkejte do neděle, kdy na Streamu vyjde velký videotest. Určitě si také Superba půjčím na klasické týdenní testování a budu se snažit zjistit, jak se chová v českých podmínkách. Prozatím musím konstatovat, že se Superb řadí po bok poslední generace Fabie – jako jednoznačně povedené, ačkoli nijak převratné či výrazně emotivní auto. Nic jiného než jistá dávka konzervativnosti se nakonec od Škodovky čekat nedalo, ačkoli když si vedle sebe v duchu postavím Fabii, Octavii a Superba, poslední jmenovaný mě překvapivě za emoce chytí nejvíc.
hk