Napište test o Škodě Rapid 1.2 s manuální převodovkou a výbavou Ambition! Proč píšete o drahých sporťácích? Nikdo slušný na ně přece nemá. Proč se víc nevěnujete veteránským závodům do vrchu? Tak všechny tyhle dotazy mi opravdu přišly…

K téhle úvaze mě ale nakopnul až komentář pod videem z letošního Festivalu Rychlosti v Goodwoodu. Pravilo se v něm „je škoda, že tohoto festivalu si česká média všimla až ve chvíli, kdy tam škodovka začala houfně vyvážet novináře“. Ačkoli jistá souvislost tu skutečně existuje, zdaleka to není tak jednoduché a v důsledku ani pravdivé.

Českých motoristických novinářů je hodně. Dalo by se možná říct i příliš mnoho, vzhledem k tomu, že v jednu dobu tu byl stejný počet motoristických titulů jako v Německu – a sami uznáte, že tyto dva trhy jsou nesrovnatelné jak kupní silou zákazníků, tak návratností a objemem médii vytěžitelných reklamních kampaní. Většinu dotyčných novinářů znám od vidění, spoustu z nich trochu lépe, několik počítám mezi své kamarády a pár mezi skutečně dobré přátele.
Stejně jako v jakékoli jiné profesi i mezi motoristickými pisálky se dají najít extrémy – naprostí nadšenci, kteří ve volném čase závodí či renovují veterány, i totální salámisti, kteří chodí do práce „na píchačky“. Mezi nimi je pochopitelně spousta dalších odstínů šedi, ale myslím že se mnou budete souhlasit, že pořádně čtivé a zábavné články budou proudit spíš z té nadšenecké strany spektra. A když je někdo nadšenec, tak například o tom zmíněném Festivalu Rychlosti ví moc dobře už léta, sleduje ho na těhletěch internetech a mocně si při tom slintá do klávesnice.

Proč tam tedy nejede a něco o něm nenapíše? Hádejte. Protože se tím psaním živí a podstata práce je, že má peníze generovat, nikoliv požírat. Dostat se na jakoukoli akci do zahraničí je pro novináře (potažmo redakci) nákladná záležitost a o tom, zda se vůbec vyplatí na takovou akci vyrazit, rozhodují prostá čísla. Přečte si článek dostatek lidí, aby se to alespoň zaplatilo? Ne? Smůla.

Jsou samozřejmě akce, do kterých redakce třeba i investuje, například z prestižních důvodů, jsou akce, kam redaktor jede na vlastní pěst (a náklady), protože je prostě nadšenec, ale dlouhodobě se to dělat nedá. To je také důvod, proč na první seznámení s novými modely automobilů, které se většinou koná někde ve Francii, ve Španělsku, Portugalsku, Itálii a podobně, zve novináře přímo automobilka – kdyby je totiž nepozvala, nemohli by přijet. Nikdo by jim to nezaplatil. Pro automobilku je naopak pár letenek a hotelových pokojů v porovnání s náklady na uvedení a propagaci nového modelu naprosto mizivá položka a ve výsledku se jim velmi vyplatí – dopad článku oproti placené reklamě je zhruba osminásobný.

Abych se ovšem vrátil k tomu Goodwoodu: osobně ho považuju za jeden z nejepičtějších momentů svého dosavadního motoristického života, ale protože se v tomhle oboru už pár let pohybuju, je mi naprosto jasné, že třeba proti takové první jízdě s novou škodovkou bude mít stěží třetinovou sledovanost. I ve srovnání s běžným (neškodováckým) testem bude pořád jen poloviční. Cesta do Anglie a ubytování přitom něco stojí a aby profesionál vůbec mohl na pozemcích Lorda Marche vytáhnout kameru a točit (a pak to komerčně použít), musí nejdřív vysolit tisíc Liber. Což je několikanásobek ceny, kterou za takovou reportáž na Streamu dostanu. Nadšenců, kteří by oceňovali a rozuměli automobilové historii, je v Čechách tak málo, že časopisy zaměřené přímo na ně víceméně živoří a žijí právě z onoho nadšení autorů, o kterém jsem psal na začátku. Zbohatnout se na nich nedá.

Přesto ale neházejme flintu do žita. I pro nadšence se obsah dělat dá a já osobně vám můžu slíbit, že už brzo uvidíte něco zajímavého v téhle kategorii i ode mě. Jenom se zkrátka nemůžete divit, že novinář nepíše/netočí o fantastickém SpeedWeeku na jezeře Bonneville, pokud se nenajde dostatečně štědrý mecenáš, který mu pokryje náklady.

hk