Když jsem se poprvé setkal s Hansem, propovídali jsme dlouhé hodiny o naší společné vášni, o starších autech a zážitcích s nimi. Možná by ale bylo fajn nesyslit si podobné krasavce jen pro sebe a podělit se o ně s vámi.

Mercedes-Benz SL je velice slavné jméno, kterého se Stuttgartská automobilka jen tak nevzdá. Po fenomenálním Gullwingu přišla Pagoda, pak auto Bobbyho Ewinga a posléze tato verze, která si mezi fanoušky získala přezdívku žehlička. Co kus, to velice populární model.

Já ovšem na popularitu moc nedám, spíš mě naopak lákají nevýrazné ale schopné automobily. Přesto, odsuzovat něco nevyzkoušeného, to je proti mým zásadám, takže jsem neodolal a jedno odpoledne jsem si pořádně zažehlil…

Ne, nemáme teď tichou domácnost a já nemusel do krámu pro destilku, jen jsem měl štěstí a potkal jednoho sympatického majitele Mercedesu SL, který byl ochoten mi svůj klenot svěřit. Model R129 se vyráběl od roku 1989, což byl dobrý ročník, vznikla spousta dobrých šampionů, (to mně konkrétně můžete věřit) až do roku 2001. I přes dlouhou dobu výroby vyjelo z bran továrny jen 213 089 vozů, což mu mírně přidává na exkluzivitě. Využíval zkrácenou podvozkovou plošinu z typu W124, i v současnosti velice populárního mezi mercedesofily. Elegantní design, který dodnes nemá jedinou vrásku, stvořili Johann Tomforde a Bruno Sacco. V tom, co umístit pod kapotu, měli zákazníci široký výběr. Od řadového šestiválce 2,8 po dvanáctiválec AMG 7,3 litru. K tomu pětistupňový manuál nebo čtyř- či pětistupňový automat pro přenos výkonu na zadní kola. V roce 1993 nastalo přejmenování (například dosavadní 500 SL se přejmenovalo na SL500) a o dva roky později malý facelift. Další modernizace pak proběhla v roce 1998. V nabídce nechyběly ani výkonné verze od AMG a akční edice. Modelem 500SL jezdila od roku 1991 i Princezna Diana, která se tak stala první členkou královské rodiny používající zahraniční vůz. Její SL je dnes umístěno v muzeu automobilky ve Stuttgartu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na královské SL si ale nechme zajít chuť a podívejme se na běžnější verze. Všechna SL této generace měla elektricky ovládanou látkovou skládací střechu. V zimě mohli zákazníci osadit vůz i pevným hardtopem, který má i majitel dnes testovaného černého kousku, ale však to znáte, kabriolet patří do léta a má mít staženou střechu, aby vám vítr čechral bujné kadeře. Ehm, žehlička je vlastně prý lék na krizi střední věku, takže čekejte spíš ofouknutou pleš. Vůz má též vyklápěcí ochranný oblouk nad hlavami cestujících, který nijak nehyzdí elegantní vzhled. Navíc je navržen tak, aby střecha cestovala okolo něj, nemusíte jej tedy sklápět při stahování střechy a naopak ho můžete sklopit i při natažené střeše. Co vypadá na testovaném kusu vážně skvěle, to jsou originální AMG kola, která vzhledově posouvají vůz do zcela jiné dimenze.

Důležité je, že modely SL se díkybohu příliš netuní a neupravují, fanoušci úprav se prostě starším Mercedesům vyhýbají, což je dobře. SL vypadá totiž nejlépe tak, jak bylo vyrobené. Se svou nízkou siluetou a velkou šířkou ještě stále prakticky nezačalo stárnout. Měl bych uvést na pravou míru, že zadní světla vozu na fotkách pocházejí z novějších modelů, stále ale ze stejného typu.

Výbava vozu odpovídá tomu co se v prémiovém segmentu sluší. Vše se ovládá elektricky, tedy okna, zrcátka, sedadla, výklopný ochranný oblouk i ta zmíněná stahovací střecha. Klimatizace je automatická, sedadla zase čalouněná pravou kůží. Navíc pro jejich nastavení můžete uložit do paměti až tři pozice, takže s vozem může jezdit pohodlně celá rodina. Na palubce najdete dekor z pravého dřeva. A užívat si během jízdy mohou i vaše ušní bubínky, sound systém dodala firma Bose (do všech verzí bez zadních sedadel). Na ničem se nešetřilo, což poznáte například i na tlustých masivních dveřích, které mě po celou dobu dávaly vnitřní pocit jistoty a bezpečí. Žehlička vznikala v době, kdy Mercedes hrál prim v luxusní třídě a vše muselo být precizní. Kompromis, to bylo tehdy ve Stuttgartu sprosté slovo.


Výbava není špatná ani na dnešní dobu a to se bavíme o autě, kterému je čtvrt století. I když vlastně náš kousek až tak starý není, z bran továrny vyjel v prosinci 1997. Ze své elegance neztratil nic, možná spíš naopak. Působí trochu jako Sean Connery, v mládí nic extra, ale čím déle hrál Bonda, tím větší to byl elegán. Je sice ještě dost hranatý, ale ne takovým tím ostrým způsobem z 80. let, spíš se už prosazují ty zaoblené hrany, které začaly být vidět v raných devadesátkách. A dost mě berou aerodynamické kryty zrcátek, které v té době u trojcípé hvězdy frčely stejně, jako žebrované kryty zadních světel. SL netrpí ani běžnou nemocí kabrioletů, tedy zvýšenou zadnicí. Mimochodem střecha se skládá do vlastního prostoru, po majitelích Mercedesu přece nemůžete chtít, aby si vybrali mezi střechou a zavazadlovým prostorem, potřebují oboje, kam byste jinak dali pytel golfových holí?
Skvělý je i interiér s úžasně nízkým posezem. No nevím nevím, jak se z vozu vystupovalo pupkatým německým podnikatelům, ale já si rozhodně nestěžuju. Ideální pozice za volantem je prostě základ pro dobrý požitek z jízdy a nic petrolheadovi tak nezkazí den, jako když si vleze do papírově skvělého vozu a zjistí, že se v něm blbě sedí. Naopak u Mercedesu SL jsem žádné úžasné posezení nečekal, ale o to lepší pak jízda s vozem byla. Pochopitelně mluvíme o předních sedadlech, ta zadní jsou nouzová, spíš jen na převoz věcí, než živých lidí.


Testovaný kousek pohání řadový šestiválec o objemu 3,2 litru se čtyřiadvaceti ventily. Jeho výkon je až 231 koní. I přes hodně svalnatou srojovnu pod kapotou se nemusíte bát zaplout do městského provozu. S tak velkým rejdem je manévrování v úzkých uličkách lahodou. Tradičně silný je pak německý elegán i na dálnici, kde dokáže pohodlně a tiše přepravit svou posádku na dlouhé vzdálenosti. Pokud ale neplánujete cestu napříč Evropou nebo nepotřebujete machrovat ve městě, vezměte eselko na hladké okresky do krásné přírody. Tam si budete připadat nejpatřičněji. Kvalitní povrch silnice vás nebude vyrušovat od jízdního prožitku a dovolí kladným stránkám vozu maximálně se prosadit. Omezené náklony a jemný chod motoru zajišťují, že je jízda s vozem úžasnou relaxací. Vlastně, pokud nehledáte vyloženě zábavnou hračku na adrenalinový doping, neexistuje moc lepších aut. A pokud budete plout krásnou krajinou s otevřenou střechou, asi si budete připadat jako někde na jachtě. A nebo možná ne, ale rozhodně zažijete alespoň trochu mimořádný pocit, který vám žádný běžný vůz nenabídne. V SL se totiž kloubí německá preciznost spočívající  v promyšlených detailech, luxus a pohodlí, správná éra výroby, kdy ještě hlavní slovo měli designéři a konstruktéři a účetní měli jen přehazovat prachy vidlema, aby nehnily odspodu a pocit výjimečnosti za volantem, který vám starší Mercedesy dovedou tak krásně zprostředkovat.

Víte, přiznám se, nikdy jsem nechápal, co se všem fanouškům Mercedesu líbí na tomhle modelu. Já bych si v té době raději odvezl z showroomu 190E 2.3 16V Cosworth, pro silné sedany jsem měl vždycky slabost. Ale stačí jedna projížďka – a rázem tomu rozumím. Ta měkkost, že i králíček Azurit by se styděl za svou brusnou srst. A to úžasně komfortní nastavení, díky kterému auto které pluje silnicemi bez ohledu na výmoly a díry. Něco tak pohodlného si pravděpodobně jen těžko představíte. Starší typ SL sice nechtějí všichni fanoušci značky, ale když si jednou zkusíte sednout za volant, asi vás už ta hlodavá myšlenka na jeho pořízení neopustí.

mt


Foto: Mikka