Jeremy Clarkson si NEMYSLÍ, co se o něm teď píše.

Jeremy Clarkson napsal test Škody Superb. A česká média se mohou zbláznit.

„Jeremy Clarkson se tvrdě opřel Škodovky!“ „Říká o Superbu, že je nudný!“ „Clarkson sepsul Superb, prý je jako mrazák.“ Tak přesně takovéhle bulvární výkřiky přinesl český tisk – a s politováním musím připustit, že nejen ten bulvární, ale i odborný motoristický (v několika případech). Ex-moderátor Top Gearu si dovolil dotknout se jednoho z nejzajímavějších současných domácích aut a všichni se mohou… zjančit, abych to napsal slušně.

Moc to nechápu. Zaprvé je asi okurková sezóna, což bych ještě vstřebat uměl, ale nejde mi do hlavy, jestli všichni ti novináři – a zejména pak kolegové z branže, kteří jsou s Jeremyho stylem práce a psaní obeznámení už víc než pár let – při čtení článku aspoň trochu používali mozek, měli zapnuté centrum pro rozpoznávání sarkasmu, či smysl pro humor obecně.

Co Jezza napíše, je málokdy přesně to, co si myslí. Však mu to také nadělalo v BBC svého času hromadu problémů. Je to velmi inteligentní člověk, který dobře ví, že se od něj očekává hyperbola, přehánění a dovádění myšlenek ad absurdum.

V dotyčném testu Superbu skutečně píše, že má charisma mrazáku a nemá absolutně žádnou duši, ale to zdaleka není všechno. Předně začíná tím, že vůbec neví, co o něm má psát, protože je skvěle postavený, má pěkný design, je neuvěřitelně prostorný a praktický… stejně jako spousta dalších dnešních aut. A navíc je finančně velmi výhodný.

Když si to rozumný a vnímavý člověk přeloží, vyjde mu, že Clarksona (celkem pochopitelně) štve, že jsou si v poslední době auta vlivem přísných předpisů a vyhlášek velmi podobná, alespoň co se týče jízdních vlastností, vnitřního prostoru, ovládání a podobně. Výjimky jsou velmi ojedinělé a proto se o nich píše snadno, kdežto zplodit 1200 slov o mainstreamovém autě, ačkoli je vlastně docela dobré, je nepoměrně náročnější. No a nervy s touhle situací mu došly právě u Škodovky, jaká to smůla.

„Žádné nudné auto už odteď nedostane víc, než dvě hvězdičky,“ hřímá teatrálně Jezza – a skutečně, auto má v tabulkovém součtu dvě hvězdičky. Jenže to trochu nesedí, protože za praktičnost má plných pět, za provozní náklady, interiér, výkon a pohodlí po čtyřech a za jízdní vlastnosti tři. Což by dohromady dalo více než slušné hodnocení 4/5. Ovšem pozor, ani já nejsem takový suchar, abych měřil auto zlomky, nějakou tu duši od něj taky požaduju.

A to je místo, kde se Clarkson dostává do hyperboly: tvrdí, že Superbem můžou jezdit pouze ultranudní Džefové, které už nebaví život a omrzela je manželka, tak si chtějí vydělávat jako taxikáři, aby s ní nemuseli být doma. Naschvál pomíjí všechny ty racionální zákazníky, kteří nejsou šašci jako on a prostě potřebují velké, praktické, spolehlivé a navíc docela pěkné auto. A je jim úplně fuk, že postrádá duši Alfy Romeo, protože to od něj ani v nejmenším neočekávali, stejně jako já.

Nářky nad tím že nás auto, za které jsme zaplatili stovky tisíc, už neokouzlí a neohromí tak jako kdysi, jsou plané. Z aut se stalo spotřební zboží, staly se z nich mrazáky na kolečkách, protože zákazníci to tak chtějí. A upřímně – právě v důsledku tohoto procesu si dneska můžeme koupit Superba za cenu, jejíž ekvivalent by před třiceti lety stačil stěží na mrňavý městský hatchback. Auta zlevnila víc, než si uvědomujeme. A kdybyste dnes byli ochotní dát za auto částku, kterou před třiceti lety stála „ohromující“ limuzína jako třeba velký eskový Mercedes, měli byste Bentley, Aston nebo Maserati – a tyhle kousky mají schopnost vás ohromit i dnes, to mi věřte.

Clarkson si ve skutečnosti nemyslí, že je Superb zoufalost. Jen moc nevěděl, co o něm má napsat zajímavého a zábavného a tak zplodil rant o tom, jak jsou moderní auta všechna stejná a jak je to nuda, i když „stejná“ vlastně znamená „stejně dokonalá“. Jako obvykle přeháněl, přehrával a choval se jako rozmazlené děcko, přesně, jak ho máme rádi. A čeští novináři – přesně jak jsme od nich zvyklí – opět odvedli pozoruhodně polovičatou práci.