Třílitrový šestiválec. 370 koní. Pohon zadních kol. Samosvor. Manuální převodovka.

Ano, má sice v interiéru falešný, elektronikou dokreslovaný zvuk, ale na rozdíl od spousty jiných aut to nepůsobí falešně. A hlavně si nehraje na něco, co není. Nehraje si na šestiválec, kdyby měl válce čtyři, nehraje si ani na osmiválec. Je to šestiválec a neomylně to poznáte. Testovaný kousek sice manuál neměl, ale můžete si ho objednat. Absence dnes skoro všudypřítomného pohonu xDrive (80% v ČR prodaných BMW jsou naftové čtyřkolky) znamená, že se tohle svalnaté kupé chová přesně tak, jak by se pravý emkový bavorák chovat měl…

Kdybyste mi dali na výběr, jestli se na okresku půjdu projet v téhle M2, nebo si vezmu dospělejší M3/M4, zvolím právě tohle auto. Je praktičtější, obratnější. Větší model už je na okresky příliš rychlý, snad až příliš brutální, hodí se spíš na okruhy a hodně rychlé silnice. Tenhle prcek mě opravdu vzal za srdce, i když by to bylo ještě hodně učení, než bych si s ním opravdu troufnul.

Jak říkám ve videu, vypnutí stabilizace chce velké koule. To se nechlubím, já jí totiž nevypnul. Oranžová kontrolka na palubce značí jen omezení systému ve sportovním režimu. Ten dovolí zadku trochu klouzat, ale jakmile byste to přehnali, elektronika vás ještě dokáže vytáhnout z bryndy.

Ještě jednou dík Renocaru za zapůjčení.