Mezinárodní den bez aut a mobilita, jak vám to k sobě jde?

Je fantastické, jak se neustálé omílání jedné mantry dokáže lidem dostat pod kůži. Většina obyvatelstva sice jezdí autem, ale zároveň už podprahově vnímá, že auta jsou vlastně špatná… protože to říkali v televizi. Tam to totiž říkají pořád, aniž by dali slovo druhé straně.

Viz krátká zpráva v dnešním ranním studiu České Televize:

„Dnešek je mezinárodním dnem bez aut. Je součástí týdne mobility a koná se v řadě evropských měst. Akce má poukázat na přijatelnější způsoby dopravy a podpořit omezování městského automobilismu. V Česku se slaví od roku 1991.“

Z veřejnoprávního média nám tu zaznívá propaganda jako vyšitá. Celý „Týden mobility“ vůbec nepropaguje mobilitu – propaguje jen některé její druhy, které jsou prohlášeny za „správné“ a „přijatelné“. Jenže život jako na potvoru ukazuje, že jsou nekonkurenceschopné a naprostá většina lidí se jim spíš vyhýbá a volí je pouze v případě nutnosti.

Současná euromantra zní, že „osobní auta jsou špatná, ááááno“ a proto je nutné je omezovat a v rámci oslav mobility jim uzavírat ulice. Tentokrát to v Praze odnesla Národní, což ještě není tak strašné, protože je to ulice neprůjezdná, je součástí slepé oblasti a nejde tedy o dopravní tepnu.

Také to ale znamená, že kdo v běžný všední den na Národní ulici vjede, asi tam vjíždí proto, že tam potřebuje. Já tam mám kupříkladu zkušebnu, odkud občas vozím bicí a kombo, to tramvají moc nejde. Parkování je tam už dávno řešeno modrými a jinak barevnými zónami. Antiautomobilová klika tedy dnes z Národní vyžene výhradně lidi kteří tam buď bydlí, nebo tam potřebují dojet z pracovních a jiných důvodů.

Není třeba se handrkovat „co je lepší“, stačí se zamyslet nad tím, co si volí lidé. Pokud se ovšem odvážíme připustit, že by lidé měli mít právo rozhodovat sami za sebe… Ve srovnání s dopravními systémy evropských velkoměst (ale třeba i New Yorku) vyčnívá pražská hromadná doprava jak relativní čistotou (neříkám dokonalou, ale srovnejte si metro v NY, Paříži, Londýně…), tak především dotaženou konektivitou a rychlostí. Jasně, jsou tu rezervy, ve špičkách je nával (ale zkuste se někdy projet metrem v Římě, to teprv uvidíte nával), trasa D ještě nestojí a autobusy v okrajových částech města jsou někdy těžkopádné, ale v širším centru Prahy funguje MHD exemplárně. Také jí využívá ohromná spousta lidí – taková spousta, že propagovat její další využívání je mírně řečeno nadbytečné. Ona totiž už o moc větší kapacitu nemá.

Další obrovská část lidí volí cestu osobním autem. Volí jí svobodně a to i přesto, že v posledních letech je to čím dál dražší a problematičtější. Města mnohdy na nátlak malých zájmových skupin uzavírají ulice, přehazují se jednosměrky, zavádějí se parkovací zóny, zkrátka dělá se všechno, aby se cestování autem po městě co nejvíc znepříjemnilo a zdražilo.

Ovšem ve spoustě případů je cesta autem pořád nejpohodlnější a především nejrychlejší a tak se spousta lidí rozhodne raději si za ní připlatit. A tak by to mělo být, ne? Podle aktivistů nikoliv. Lidi jim pořád jako na potvoru volí jiný způsob dopravy, než chtějí oni. Lidi nespolupracují. Lidi se nechtějí podílet na jejich semiutopické vizi, kdy místo ulice plné aut bude bulvár s židličkami, kde budou lidi klábosit, pít kafíčka a občas projede rodina na bicyklech. Mimochodem, kdo bude v té chvíli pracovat? A to je ten základní problém.

Lidé se nejezdí do centra projet a postát si v koloně. Drive-in kavárny a kina v centru Prahy neexistují, autem se po městě nejezdí pro zábavu. Jezdí se tam, protože je to potřeba a protože je pro spoustu lidí přijatelnější stát v koloně ve svém autě 20 minut za 150 Kč (benzín, parkovné, amortizace auta), než stát v tramvaji 30 minut za 24 Kč. Je to jejich svobodné rozhodnutí, jenže se jim ho teď někdo snaží brát.

Vlastně bych neměl být překvapený. Levicoví aktivisté se vždycky chtěli plést do života ostatním. Trpí představou, že oni ví nejlépe, jak mají ostatní žít. Levicová politika vždycky preferovala stádní chování (kolektivismus) před individualismem. Stádo se lépe ovládá. Představa, že se někdo může rozhodnout nezávisle, využít svých vlastních prostředků a nebýt závislý na centrálně řízeném systému (dopravy i čehokoli jiného), je naprosto děsí a tak se tomu snaží za každou cenu bránit a omezovat to.

Jezdit sám autem po městě je špatné, hlásají tvůrci cyklogenerelů a pak sami najedou šestiválcovým služebním Superbem s osobním řidičem 80 tisíc kilometrů ročně. Protože oni přece potřebují… V dobách socialismu jsem byl sice ještě puberťák, ale nakyslou pachuť ze zjištění jak jsou si někteří rovní a jiní rovnější si pamatuju velmi dobře.

Nemám nic proti jízdním kolům, ať si je používá kdo chce, já mu bránit nebudu. Demonstrovat za uzavření části města bicyklům by mě ani nenapadlo. Proč to tedy jde naopak?

V dalším vstupu ČT z Brna (kde uzavřeli oblast před nádražím, která už transitní docela je a tak tam začínají vznikat dopravní komplikace), mluvila jedna z organizátorek akce:

„Mrzí nás kritika, protože tato akce není zaměřena proti automobilům, ale na zkvalitnění veřejného prostoru.“
Až na to, že ono zkvalitnění veřejného prostoru se řeší zákazem vzjedu… takže proti autům zaměřeno je. Efekt ulity se nakonec dal sledovat i před pár lety, když Auto*mat uzavřel Smetanovo nábřeží. Lidé se procházeli mezi stánky a aktivisté na vše dohlíželi s výrazem „Vidíte, není to takhle o hodně lepší???“ Na první pohled pohoda – jenže tím pohledem se už nedalo dohlédnout přes řeku do Karmelitské ulice, kde byl na objízdné trase totální dopravní kolaps až do večerních hodin. V naší ulitě je nám krásně teploučko a příjemně a co se děje venku nás nezajímá. Nekoukejte tam!

Oslavovat mobilitu dnem bez aut je jako oslavovat kočkovité šelmy dnem bez lvů. Oslavovat lesy dnem bez jehličnanů. Oslavovat strunné nástroje dnem bez kytar. Jasně, housle jsou taky fajn, ale hraje na ně jen několik málo nadšenců. Kytaristů je sice několikanásobně víc, ale to je jim v dnešním světě málo platné…

Myslím, že dneska ještě vytáhnu Miatu, abych tu mobilitu oslavil pořádně.