Takovéhle sériové auto jste ještě neviděli.

Pro začátek – přestože vychází z klasického pětimístného Challengeru, má pouze jednu sedačku. Ostatní se montují výhradně na přání. Dostanete ho na přání i se speciálním nářadím včetně heveru a uzounkých předních kol, protože taková se na dragstripu používají. A právě na závodní dráhu pro dragstery tenhle model přímo cílí… až na to, že v sériovém stavu mu tam nedovolí závodit.

Je to vtipné – Demon je totiž tak rychlý, že se sám vyřadil z kategorie sériových aut, které NHRA (National Hot Rod Association) pustí na dráhu pouze pokud jsou na čtvrtmíli pomalejší než 9,99 sekund a s výjezdovou rychlostí 135 mph. Jenže Démon to zvládne za 9,65 s a s rychlostí 140 mph (225 km/h), zejména díky dvěma věcem: masivnímu motoru o výkonu 850 koní a spoustě chytré elektroniky, která mu pomůže odpíchnout se z místa.

Pokud se tedy majitel bude chtít oficiálních závodů účastnit, bude muset upravit nikoli motor, ale bezpečnostní výbavu. Konkrétně bude potřebovat ochrannou klec, certifikovanou helmu a ohnivzdornou závodní kombinézu, možná také síť do okna a dodatečné výztuhy hnací hřídele. Kromě toho si ale bude muset udělat i závodní licenci NHRA, což není nic jednoduchého.

Ale teď už k autu samotnému: jeho kompresorový osmiválec Hellcat o objemu 6,2 litru má jednu palivovou pumpu navíc, větší kompresor (2,7 litru místo 2,4 litru) a také vyšší plnící tlak (14,5 psi oproti 11,6). Motor se dokáže točit o třista otáček za minutu rychleji, redline je v 6500 ot./min. a výsledkem toho všeho je, že na 60 mph (tedy 96 km/h) se dostane za 2,3 sekundy při počátečním přetížení 1,8 g. A jen tak mimochodem při startu zvládne ukořistit guinessův rekord mezi sériovými auty – 89 centimetrů urazí s předními koly ve vzduchu.

SRT Demon je také podstatně širší, než sériový Challenger, což je zásluha nástavců na blatnících, které jsou potřeba kvůli novým kolům. Disky o rozměru 18×11 palců obouvají dragsterové radiálky Nitto NTO5R i rozměru 315/40 R18 (stále se s nimi legálně smí na silnici) a je mi velkým potěšením konstatovat, že Challenger SRT Demon dokazuje, že ani moderní auto nepotřebuje dvacetipalcové disky s ultranízkoprofilovými pneumatikami, aby vypadalo skvěle. Naopak, na těch macatých bačkorách vypadá Demon doslova ďábelsky.

Třikrát sláva, Demon vypadá skvěle i bez nízkoprofilových gum!

Třikrát sláva, Demon vypadá skvěle i bez nízkoprofilových gum!

Podle automobilky si většina lidí nechá do auta namontovat i sedadlo spolujezdce, ale se zadní sedačkou se příliš nepočítá. Odlehčování auta se dotklo podvozku, brzd, zvukové izolace, několika kusů vnitřních panelů, všech reproduktorů krom dvou, lehčí jsou i kola, prostě všechno. Naopak kompletní pohonný systém je vyztužený. A pozor, manuální převodovku nedostanete, byla by pomalejší než osmistupňový automat s několika různými režimy, takže proč byste jí chtěli? Jako první sériové auto má Demon převodovku s brzdou, takže při prudkých startech netrpí takovými nápory.

Dodge počítá s tím, že si většina lidí si objedná speciální bednu s náhradními díly a nářadím. Kromě v úvodu zmíněných úzkých předních kol v ní najdete nářadí Snap-On včetně heveru a momentového klíče. Současně s bednou dostanete ale i další výbavu do auta – nový termostat, sání a řídící jednotku a pár dalších tlačítek na středovou konzolu. Jedním z nich aktivujete mapování pro vysokooktanový benzín, které by mělo výkon ještě o něco zvednout (senzory ovšem poznají, když palivo není dostatečně kvalitní a režim vypnou).

Aby motor vydržel vysoké požadavky při závodech, auto dokáže využít klimatizační jednotku k chlazení mezichladiče kompresoru a po jízdě může řidič využít speciální chladící program, který i po vypnutí motoru udržuje v chodu ventilátor a čerpadlo chladící kapaliny.

Elektronický systém launch control má režim Drag, který nastaví nejen odezvu na plyn, ale doslova celé auto k co nejvyššímu výkonu. Zadní tlumiče ztvrdnou na maximum, předek se nastaví na tužší stlačení, ale měkčí rebound, aby se příď mohla při startu zvednout (a kola tak kladla nižší odpor). Vypne se protiprokluz, ale systém jízdní stability zůstává aktivní, takže by auto nemělo divoce vybočit do zdi na kraji dráhy. Elektronika hlídá i případné poskakování zadní nápravy, které by mohlo auto poškodit.

Především ale systém dokáže natlakovat kompresor a zabrzdit hnací hřídel, takže stačí držet pádlo pod volantem a stát na plynu – brzdy se nemusíte ani dotknout. Jakmile pádlo pustíte, auto se vrhne vpřed… inu, jako démon. K dispozici je i line-lock na zahřívání zadních kol oblíbeným burnoutem, který je ale omezen na 400 otáček kol při každém použití, takže na efektní roztrhání drahých gum to asi nebude.

Vím, že Dodge Challenger SRT Demon je auto, které si koupí málo lidí i v Americe, natož abychom nějaký kousek potkali v Evropě (taky se jich vyrobí jen 3000 kusů a kromě tří stovek určených pro Kanadu budou všechny v USA). Rozepsal jsem se o něm ale proto, že mě naprosto fascinuje úroveň dnešní mechaniky. Jasně že takové výkony na dragstripu nejsou úplně ohromující – ovšem žádné z takhle rychlých aut nikdy nemělo značky, nesmělo na veřejnou silnici, neprodávalo se připravené k veškeré akci – a to si to úplně nejlepší nechávám až nakonec.

Dodge Challenger SRT Demon má plnou záruku na tři roky/58 tisíc km.

Což nechápu.